Jdi na obsah Jdi na menu
 


..........

21. 4. 2015

21.4.2015  Dulčino zmoudření

Nechci to zakřiknout, ale zdá se doopravdy, že to, co Duli své mamince slíbila, snaží se dodržet. Co si víc přát? Tak držte palce!

20.4.2015 - Dulka píše Celestýnce

Ahoj moje milá mamko Celestýnko.

Zdravím na rodné hroudě tebe i tvoje dvounožce.

Chci ti dát vědět, jak to se mnou vypadá. Myslím, že se za mně můžeš pomalinku přestat stydět. S tím mým nočním řáděním se to už v dobré obrací. Panička si totiž přečetla psaní Lenky a Petra. A ti totiž psali, že když jsi ty byla malé štěndo, dělala jsi úplně přesně to, co teď dělám já. Ǔtočila jsi na dvounožcovic postel. Takže panička mi předvčírem provedla to samé, co oni tenkrát provedli tobě. Zavřela se do ložnice. Můj pelíšek zůstal tentokrát v chodbě. Ještě předtím mi dala do pelíšku svoje triko. To mě mělo jako nějak uklidňovat, nebo co...Jenomže já jsem nestála o nějakou trapnou náhražku, já jsem chtěla nefalšovanou paničku a její nefalšovaný vyhřátý voňavý pelíšek. Přes mou veškerou snahu , přes veškeré nasazené zbraně - fňukání, kňučení, štěkání, škrábání, vytí, akce bohužel nebyla úspěšná. Panička usnula jako dudek. Popravdě, není se čemu divit, od mého příjezdu nabírala stále větší spánkový deficit. Noc následující už jsem ani trošku neprotestovala proti spaní v chodbě  Vzorně jsem usnula v pelíšku. jenomže...panička z toho byla nesvá, pořád očekávala začátek nějakého mého vystoupení. Když se do půlnoci nedočkala, vytáhla mně, aniž bych se o to nějak hlásila, z vyhřátého pelíšku. musela jsem se vyčůrat. Mně šlo spaní i dál docela pěkně. Ale ještě než jsem stačila úplně usnout, moc dobře jsem viděla paničku, jak se kolem mně potichoučku plíží do kuchyně pro spací prášek. Že by se jí ty probdělé noce se mnou tak narušily biorytmus??

Dneska jsem byla u pana zvířecího doktora na vstupní prohlídce. Moc si toho nepamatuju, skoro celou jsem prospala. Dostala jsem injekci, ale ani o tom nevím. Z toho soudím, že pan doktor je moc šikovný a panička mi říkala, že je navíc fešák. Taky odčervovací dobrota na mně čeká. Jo, a moje váha je 4 kg.

Taky si  nadále zvykám na jízdu v autě  s pásem. Vždycky zkraje si trošku fňuknu, ale to jen abych dodržovala zavedené zvyklosti. Ráda pobývám na zahradě. Dost mně baví odhalovat slabá místa opatření, která panička vymyslela proti mému nežádanému pohybu v části zahrady. Už jsem jich pár našla. Objevit některá vyžadovala odvahu a pohyb ve výškách. Panička se rozčilovala a říkala, že si pořizovala štěně a né mládě horské kozy.

Dneska jsem se taky konečně potkala s Besynou. To je krásná retrívří slečna. Dneska závod se mnou vyhrála, ale za nějaký ten týden či měsíc to bude opačně. Taky se přestávám bát štěkajících psů za ploty. A Besyna mi dneska  názorně předvedla, jak zaploťáky ještě víc nažhavit.

Už rozumím povelu "sedni". Když povel poslechnu, dostávám pamlsek. A tak si sedám, i když nemusím..

Celestýnko, to je pro dnešek všechno. Po tom očkování na mně jde nějaká  únava. Já nebo panička se zas brzy ozveme.

Tvoje malá Dulinka

 

14. 4.2015 - nové zážitky......aneb stále se něco děje

Dnes opět celý den venku, práce na zahradě, Dulčina oblíbená činnost rytí .Dvě procházky, poprvé na vodítku. Ráno se Duli chvilku vzpouzí, ale za chvilku si jdeme pěkně. Odpolední procházka již skoro bez problémů.

Duli moc ráda aportuje, ochotně přináší. Oblíbená hračka růžové pískací prasátko. Dnes dopískalo.

Dnes poprvé Dulka s rozběhem třikrát dobyla sedačku. Třikrát vykázána na kůži. Sice dotčená, ale poslouchá.

Utvrzuje mně pořád víc a víc, jak je úžasná, učenlivá, bystrá, postupně se potvrzuje to, co se o strakáčích píše. Jsem moc ráda, že se máme.

 

12.4.2015 - slavíme 2 měsíce

Dulinka a její strakatí sourozenci mají dvouměsíční narozeniny.

Moje maminka slaví 85. A to se přece nemohlo obejít bez návštěvy a gratulace.

Tak jsme se tři dvouhohé a naše psí slečna naskládaly do auta a vydaly jsme se za babičkou. Cesta O.K., Duli, zdá se bude cestovat bez problémů. Seznámení se všemi rovněž.

Babiččin kočičí tým se držel v uctivé vzdálenosti od Dulky. Slepice se chovaly jako by nic, jenom kohout trochu machroval.

Ale kde jsou slepice, jsou i slepičince. A Dulka o nich dělala jako smyslů zbavená.

Bože, bakterie útočí na zažívací trakt mého drobečka, na to malinkaté tělíčko...Fakt se to nedalo uhlídat. Jediné, co mně v tu chvíli uklidňovalo byla skutečnost,  že jsem coby děcko měla kamaráda a ten je konzumoval rovněž. A dneska je to kluk jako buk.

I cesta od babičky nazpět probíhala v pohodě. Ale jenom do chvíle, než moje vnučka a snacha vystoupily doma. Zbývajících 15 kilometrů jsme měly jet jenom s Duli. Dulčina premiéra v postroji připoutaná bezpečnostním pásem.

A tak jsme vyjely. Po několika vteřinách začala Dulka vyluzovat něco mezi vytím a naříkáním. Napadlo mně, jestli se neškrtí. Když jsem však pravou rukou zašátrala za sebou.Dulka radostně začala olizovat prsty, ohlodávat nehty. Tak jsme se obě uklidnily, Duli však jenom na chvíli. Konejšení ani omluvy nezabíraly.

Tak jsem Dulku přesadila na přední sedadlo. Možná si předtím myslela, že jede v autě bez řidiče. Ale tohle řešení bylo ještě horší. Sápala se ke mně, řídit se nedalo. Tak putovala zpět na zadní sedadlo a za příšerného ryku jsme dojely do Tábora.

A je tady další noc. Stejný scénář jako ta předešlá. Někdy nad ránem další útok na postel. Tentokrát nebyl marný, skála povolila. Obě spokojeně usínáme a ráno se probouzíme do krásného dne, svěží a vyspinkané do růžova.

 

11.4.2015 - DULČINO STĚHOVÁNÍ DO TÁBORA

 

Po rozloučení se zbytkem Céček a rodinkou Studených jsme vyrazily (samé holky) směr Tábor. Dulka chtěla mít cestu pod kontrolou, na střídačku přelézala po nohou nás pasažérů od pravého okénka k levému : Nakonec usnula, jak když ji do vody hodí.

Cestou jsme se stavovaly na pozdní oběd, Duli si dala pití. Prozkoumala restauraci zahradní i vnitřní a číšníkem se nechala pozvat i do kuchyně.

Zbytek cesty pokračoval ve stejném duchu. Ani na Horkách v novém domečku nebyla rozhodně přehnaně ustrašená,.

A nadešla první noc. Duli se budila poměrně často. Hodiny jsem nesledovala. Vycházelo to vždy tak, že já jsem začala usínat a Dulinka se probouzela. Takže hajdy na zahradu čůrat a zase zpátky do pelíšku.

Aha, to jsem nenapsala. Pelíšek je samovýroba, použila jsem na něj krabici od banánů, vršek krabice tvoří malá nebesa. Vše polepeno balicím papírem. Duli jej vzala za svůj. Jenom ho shledává nedokonalým, takže pelíšek průběžně prodělává drobné stavební úpravy.

A protože pelíšek je umístěn u postele, už první noc se Dulka domáhala vstupu do ní a tvářila se, že dosud jinde nespala.

Ale byla jsem pevná jako ta skála.

Tolik první noc.

 

2.4.2015 - JAK TO VŠECHNO ZAČALO

Ahoj milý čtenáři.

Vítám Tě na těchto stránkách, ať už jsi se tu octl záměrně nebo náhodou.

Nadešel čas, abych i já, Dulka Barunidlo, o sobě něco prozradila.

Narodila jsem se 12. února 2015 jako pátá v řadě mých sedmi sourozenců – dvou brášků a pěti sestřiček.

Přesto, že jsem byla při narození nejmenší, mám se čile k světu a se svými sourozenci držím krok. V jídle, pití i lumpárnách. Na to, abych dobře prospívala a větší a silnější Déčka mně nešidila, dohlíželi bedlivě Lenka a Petr, taky Ondra, Jakub a Vítek.  To jsou vám takoví milí, laskaví a usměvaví dvounožci, u kterých teď bydlíme s naší mamkou Celestýnkou. O té toho bylo kolem už napsáno dost a dost..... Ale i tak...sebe musím říct, že je to bezva máma.

A protože už nám brzo bude osm týdnů, blíží se čas, kdy se rozprchneme do nových domovů, za novými zážitky, k novým páníčkům. Doufám teda, že budou stejně dobří, jako naši současní dvounožci a z nás štěňátek, listů nepopsaných, udělají pořádné vychované psy. Vlastně se tak trošku budeme vychovávat navzájem .

Já mám namířeno k Jitce a jejím dvounohým do Tábora. Všichni jsou ze mě vedle, moc se na mně těší a mají velikou radost, že se budeme mít... Už mám nachystaný úplně nový pelíšek. Zahradní bydlení 1+ 0 jsem sice podědila, ale je prý zánovní, tak  se s ním, myslím,  spokojím. V něm ale stejně budu bydlet, až trochu povyrostu. Taky nové hračky na mně čekají..a vlastně dočista všechno tam pro mě bude nové. Ale my se s tou změnou prostředí nějak popereme. S tím mi budou pomáhat nejen moji dvounožci, ale taky moji noví čtyřnozí kamarádi Besyna, Tom, Jessie..

Budem chodit na cvičák, taky se budu muset nadále socializovat – uznejte, to musím, abych nerostla jako dříví v lese a nebyla jak urvaná ze řetězu. Blízko budu mít louky, les, taky řeku Lužnici. Všechno to tam budu muset prozkoumat a prošmejdit.

Jejda, to jsem se rozpovídala. Už musím končit..mám fofr, letím za tou mou strakatou partou lumpačit. Vaše dudlinka Dulinka .Haf